Skříň (Skříně plné kostlivců)

Skříň

v té skříni bylo tolik prachu

prosyceného vůní strachu

tajemství, zoufalost, sám sebe skrývat

vždy stačilo tak málo a začal jsi vnímat

že je mezi tebou a světem silná zeď

která možná někdy spadne, ne však teď

že máš toto tajemství, máš toto trápení

že za tou pevnou zdí stojíš tam samotný

 

neustále přemýšlet nad slovy, co jsi říkal

bylo jako aby si pes na své nové boty zvykal

jako nést na zádech velkou hromadu kostí

které až na tvé lopatky vůbec nic nejistí

nikoho nenapadlo, že jsi po večerech vzlykal

a že bys tu raději nebyl, sis říkal

nikoho nenapadlo se byť pouze zeptat

na tvé trýzně, které sis do šuplat musel skrývat

 

v té skříni jsi byl zavřený takovou dobu

že jsi zapomněl na veškerou zlobu

že jsi zapomněl, jaké to je, cítit svobodu

že dva kroky dopředu tě jen posunuli dozadu

 

když jsi pak v září dveře pootevřel konečně

tak neplánovaně, naléhavě a nečekaně

a když jsi v květnu tu mezírku o jednoho člověka zvětšil

a když jsi je v červnu už kompletně rozrazil

tak ses nespravedlivému světu odvážně ukázal

třásl ses, skákal jsi, křičel i jásal

tak ses krutému světu statečně obnažil

každou částí svého těla jsi v tu chvíli žil

 

nikdo by se neměl tak dlouho skrývat před světem

nikdo by neměl být svým vlastním kostlivcem

máme stejná srdce a chceme stejně milovat

proč by tedy jen některé (nás) měli do skříní zavírat?

věz jednu věc, až budeš sám sobě hledět do očí

jsi neskutečně silný a hvězdně jsi statečný

mám pravdu, když říkám, že všichni jsme schopní

dostat se z těchto strašlivých skříní