A tak se v lese (Skříně plné kostlivců)

 

A tak se v lese

obloha prázdná, hvězdy odešly

zřejmě se mezi koruny nevešly

jejich hroty, ostré větve

na omak chladné a mrtvé

se ke mně pomalu, pomalu natahují

kolem noční můry poletují

to, co mě sužuje, však není můra

možná tak nějaká znepokojivá chmura

jak tak procházím tím temným hvozdem

pomalu klesám tělem svým na zem

říkám si, že už nemohu dál

nejradši bych to všechno hned vzdal

a tak jsem v lese sám sobě spílal

kdy mi hvozd svou tesknou píseň zazpíval

kořeny pochyb se kolem mě ovily

kdesi pak vlci varovně zavyli

ta pouta pevná mi bránila v pohybu

to kvůli nim tady teďka sám uhynu

a tak se v lese pohnuly kmeny

z těch jejich paží se vznesly vrány

jeden strom snažil se udělat místo

druhý mne pohřbít snažil se přes to

větve třetího mi zajely do vlasů

čtvrtý tu zanechal ozvěnu hlasů

některé natáhly pomocnou větev

přeci jen možná neskončím mrtev

nakonec ucukly, do bláta padám

mechy však nevidí, že to nezvládám

uslyším zlověstné chřestění kostí

můry a chmury tu zrůdičky hostí

a tak se v lese kostlivci sešli

jelikož už se do skříní nevešli

zrovna když vstát se mi začalo dařit

můry z mé chmury začaly pro zrůdy vařit

v tu chvíli věděl jsem, že už nespatřím hvězdy

klenba se nade mnou zavřela navždy

a tak jsem v lese opuštěn umíral

aniž by se o to kdokoliv zajímal