Lucerna (Snílek)

Lucerna

V ruchu tance můj zachránce

Chtěl mě mít a chtěl si přečíst

Tisíc slov na prázdné stránce

Z dob, kdy jsem víc nezvládal snít.

Vedl mě dál; četl ve mně

Ráno, v dešti a i potmě.

 

Tu byl on přede mnou jak malá lucerna,

V které mi naděje zůstala věrná

A světlu jejímuž se nic nevyrovná.

 

Padá třpyt a v jeho lesku

Vychutnávám si tu lásku,

Líbáš mě ty – líbáš mě jak měl by snad skončiti svět,

„Miluji někoho políbit smět!“

Vedu tě na místa, co mi jsou drahá,

Jež zná má první část – teď už i druhá.

 

Tam stál jsi se mnou – ta chvilička vysněná

Zářila silně jak malinká lucerna,

Ve které světlo už nikdy nezhasíná.

 

Tam stál jsi jako můj ztracený sen –

Pouze tím, kým chci být, teď s tebou jsem,

Jelikož s tebou jsem – s mým malým zázrakem.

 

Ale když se někdy setmí a rozbouří moře,

Když si budeš připadat veprostřed černé bouře,

Vzpomeň si, prosím, vestoje i na kolenou –

Jestli se někde kdy ztratíš, budu já tvou lucernou.

 

A když budu bloudit ve tmě a cítit se uvnitř ztracen,

Otočím se k tobě jako slunečnice za svým sluncem,

Tvůj hlas se mnou v mlze deště na ztracené ulici

Utiší ve mně ten chaos jak lucerna se svící.

 

Zimní dny plné nelehkých zkoušek,

Říkáš mi, že už jsme na všechno dva.

Najít ten správný směr vždy bude těžké,

Když ale zabloudím, bude tu lucerna,

Se kterou se teď už neztratím nikdy –

Ať už v tanci nebo v noci – můj milý, vždyť jsi to ty.