Kontrast tmy & hvězd: A poem by Kornelius La Star

Kontrast je jedním z hlavních prvků romantismu. Romantismus je o individualitě a emocích – především o lásce a bolesti. Právě o tomhle jsem napsal svoji báseň, inspirovanou stylem Karla Hynka Máchy, našeho největšího romantika, spolu s mými vlastními pocity a prožitky. Takhle pro mě vypadá můj vlastní, nový romantismus – jako kontrast tmy a hvězd.

Sníval jsem o hvězdách při svitu slunce

A v noci po městě zpíval své elegie

Jak jsem chodil od muziky k tichu a pak zase zpátky

Opilec se z dlažby zvedl a zavolal: „Tragédie!“

Oslovoval život, či mne? To už se teď nedovím

Oslavoval svoje strasti k smrti jedem medovým

 

Budu taky oslavovat, až se jednou neprobudím?

Zůstane mi smutný úsměv, který ničím nepovzbudím?

Budu jako hvězdný prach stále v urně své vzpomínat

Na ty oči hnědé, které nesvedly mne milovat?

 

Bylo nám sedmnáct, začátek zimy

Věřím, že to vše jen zdálo se mi

Chladný večer v malém městě

Vidím náš dech jako tebe

V pouliční lampy světle

Ale s tebou byl jsem v teple

Proto mi ten krutý únor nikdy chybět nepřestane

 

Tu pohlédnu nahoru a spatřím kontrast tmy a hvězd

A ty kapky na mých tvářích – jsou to slzy, nebo déšť?

 

Sníval jsem o hvězdách tak, jako o tobě

Pak v nocích utíkal po městě k cizincům

Předstíral jsem, že byls se mnou a že já jsem v pořádku

Karel Hynek Mácha ve mně vysmál se však tisícům

Hvězdiček, jež jsem si nalepil na zeď

Nesmět se ve snech mých ztrácet, nesmět, nesmět, nesmět, nesmět

 

Bude někdy tohle stačit – budu někdy vůbec dost?

Nebo budu s podzimem mým pro každého trochu moc?

Budu jednou vracet všechny básně, co jsem napsal, světu

S prázdnem v očích, jak bludičky budou na mne křičet: „Jsme tu!“?

 

Mládí je dar – prokletí – o kterém každý starý sní

Poezie našla si mne a teď vím, že žiji v ní

Stromy musí opadat

By mohly se pak zelenat

A spadlá hvězda sice spadne

Snílkovi však splní přání

Budu si přát Prahu, New York

Nebo jenom klidné spaní?

 

Tu pohlédnu nahoru a spatřím kontrast tmy a hvězd

A v tu chvíli nezáleží na tom, v kterém stojím z měst

 

Nezáleží na zmeškaném hovoru v čtvrt na dvě ráno

Nezáleží na tom, že jsi nenechal mi nic než prázdno

Ni na tom, že hledám furt obtisk tvých tváří na mých brýlích

Záleží jen na všem, co jsme měli spolu v krásných chvílích

 

Takže když opilec zaslechne mé elegie

A přes celou ulici na mne zakřičí: „Tragédie!“

Budu s ním souhlasit, ale minci mu dám

Jelikož můj romantismus nový je teď tím, co mám

 

Tak hledím já nahoru a vidím kontrast tmy a hvězd

Bez jednoho není druhé – bolest; láska; celý svět

Bolest, láska – celý svět.

* * *

I tak ale sním já dále o hvězdách při svitu slunce.

PS: písmenka náhodně zvýrazněná kurzívou přeci jen nemusí být zvýrazněna jenom ,,náhodně". - K.