Exil v černém mercedesu: A poem by Kornelius La Star

"I think the biggest disease this day and age is that of people feeling unloved."

Diana, Princess of Wales 

Báseň o tom, kdy už ani vlastní domov  

nepůsobí domovem, a balada o jedné ztracené duši,

 která se ztratila ve světě světel.

 ***

Je tichá, černá, klidná noc

Poklidná scéna při západu slunce

Červánky a petrklíče v divadle pod zlatým jasnem

Herci se nám pokloní, jak všichni v davu tleskají

Všechno má být v pořádku a nadpozemsky nádherné

Tak proč mi mráz strachu srdce přeci jenom obejme?

Ani teplo dlaně tvé ni červánky nechrání mě

Nás dva tady nechrání nic – tichá, černá, klidná noc

Pod světlem luceren v oblaku tmy

Jsme oba doma, leč zároveň v exilu

 

Jak rád bych ti šeptem sdělil, že znám místa zázračná

Kde nás oni nedostihnou, kde nás oni nenajdou

Pravda je však taková, že jediné, co vím, jsi ty

A že držet budeš mě, až lovci nás v tmě dopadnou

Toť myšlenka, co drží mě, stejně jak ty v objetí

Bojím se tě pustit, ale bojím se tě držet tady

Ten mráz strachu sahá na mě – cítím jejich pohledy

A i když jsme pohádkou, tak jsme dva chlapci prokletí

Bojím se na ulici a bojím se i v divadle

Jak bychom bloudívali nehostinným exilem

Slyším jejich šepotání, jak nás tiše odsuzují

Jak se na nás dívají, jak na něco tak odporného

Tichá, černá, klidná noc a červánky a teror

Jakmile tma padne totiž, mohou oni cokoliv

Sledovat nás na ulici, křičet svoje znechucení

Počíhat si, rozdělit nás a ubít do bezvědomí –

A už nás mají – nepouštěj mě… prosím –

 

A už řežou prstíčky, jimiž jsem se mermomocí držel tvých

Slyšíte, jak mi to drásá duši, když mi rvou od sebe kosti?

Když mi tepny rozdrásají, z nichž se jen krev řine řekou

Že činili bohu službu, mé mamince zítra řeknou

Vyrvou mi z hrudi – ztracené v beznaděj jen – srdíčko

A každý z nich si z něj v smíchu ukousává maličko

Poplivou pak moji tvář– slzy mísí se slinami

A pak mě postaví zpátky na nožičky a vyšlou zpět za tebou do temné uličky

Kde už nejsme milenci, jen dva mladí, šťastní cizinci

Jímž srdíčka sežrali – srdíčka nám sežerou

Pročpak? – Nýbrž prostě mohou

A nás dva nic neochrání

Teď nás nic víc nezachrání

Bloudíme jen exilem

Jenž je nám už domovem.

 

Podívej na měsíc, ta kalamitní záře

Vykresluje jako Mácha naše mladé tváře

Čím jsme si to zasloužili? Ti lovci nás usoužili

Přitom jsme po ničem větším než po lásce netoužili

Ach, Diano v blescích slávy

Proč se nám ty věci staly?

Naivitu romantiků uzme si hráč s osudem

A vyšlou nás na smrtelnou cestu nočním tunelem –

Na smrtelnou cestu nocí tím pařížským tunelem –

… na smrtelnou – nocí – tunel

Tím pařížským tunelem –

Je tichá noc – smrtná noc

Poklidná scéna – červánky

Klidná noc – smrtelný tunel…

Poslední noc…

Černo – blesky –

Poklidná noc – pomoc… pomoc!

Tichá

Černá

Klidná

Noc.

 

Tichá, černá, klidná noc

Slavná, smrtná, hlučná moc

Pokřiky po princezně před přepychovým palácem

Výkřiky ve věhlasu varovně vanou ve vzduchu

V tom klidném, smrtném ruchu

Princezna hledá milence ruku

A honem utíká z hotelu ven

Do černého mercedesu, spěšně zadním východem

Auto v noc už vyjíždí a salvě blesků ujíždí

Princezna uvnitř jen chaosu přihlíží

Šlehají záblesky poklidnou nocí

Tichou, černou, klidnou nocí

Zatímco mercedes uhání Paříží

A celý svět tomu hladově přihlíží

Jak se ten mercedes k tunelu blíží

Jak se v něm princezna milence drží

Jak se v něm bodyguard po lovcích ohlíží

Jak řidič na pedál bezradně zatlačí

Jak se ten mercedes s princeznou blíží

Za bílých blesků se k tunelu blíží –

 

Byla tichá, černá, klidná noc –

mercedes – smyk –

výkřik – –

… 13. sloup.

–

Je tichá, černá, klidná noc.